Ohlédnutí za soustředěním V.

Počasí se stále neumoudřilo a venku pořád prší a prší… Myslím, že i dnes se můžeme myšlenkami zaletět ohřát na prázdninové soustředění. Tam bylo příjemné teploučko celý den, ale ta opravdová pohoda přišla vždy až s večerem. Na louce se rozhořely ohně a u nich se probralo vše. Od malicherných sporů, až po velkolepé plány do let budoucích, to vše za asistence voňavých buřtíků. V našem středu jsme měli ale dvě osůbky, které se účastnily večerního sezení, ještě z jiných pohnutek. Samotná existence mihotavých plamínků je k sobě neodolatelně přitahovala, jako můry ke světlu. Kdykoli jsem bezděčně stiskl spoušť fotoaparátu, v záběru se obě tetelí s blaženým výrazem na tváři.

Jako dobrý rodič, jímž snad jsem, se snažím rozvíjet nadání, jímž jsou mé dcery obdařeny. A tak celý náš dům zdobí Soniny malby, s Adélčinou baletní školou absolvuji každoročně několik Labutích jezer, celý dům je zavalen keramikou a každou chvíli zakopnu o luk nebo terčovnici. To vše snáším s pokorou, neboť "je to pro jejich dobro". Jako profesionální hasič ale nejsem přesvědčen, že při podpoře tohoto „koníčku“ bychom se potkali na stejné straně barikády…

Marek